učitel
Na svého otce vzpomíná Vladimír Soukup.
Otec začínal svoji učitelskou dráhu v českém pohraničí. Před 2.světovou válkou se přestěhovali s matkou do Suchdola u Prahy, později pak do Sedlce.
Působil od r.1939 v suchdolské škole napřed v obecné, později na měšťanské, která sídlila v budově dnešního místního úřadu nad poštovním úřadem.
Získal aprobaci pro 2.stupeň pro estetickou výchovu, obor výtvarná výchova a hudební výchova, později též matematiku.
Dálkově studoval na pedagogické fakultě Karlovy university v Praze u prof.Cyrila Boudy a H.Salcmana.
Absolvoval tříleté studium pro pracující na Umělecko – průmyslové škole v Praze u prof.Viktorina.
Od r.1955 vyučoval na základní škole v Praze 1, Josefské ul., později na gymnasiu na Strossmayerovu náměstí v Praze 7.
Jako ušlechtilý a krásu milující člověk pěstoval též hudbu. Studoval harmonii a kontrapunktu u nár.umělce J.B.Foerstra, kde se věnoval jak skladbě, tak i vokální sborové.
Ve svém volnu doma sám muzicíroval, někdy spolu s budoucím hudebním skladatelem Václavem Hálkem.
Uměl hrát na piano,varhany, harmonium i housle.
Nesmím zapomenout ani na jeho hudební aktivitu, t.j. byl dlouholetým členem Pěveckého sdružení pražských učitelů a s tímto velikým kolektivem procestoval při četných zahraničních zájezdech celou Evropu od polárního kruhu po Středozemní moře.
Jeho sytý bas vévodil celému sboru.
V kapli Nejsvětější trojice v Sedlci, kam často docházel, utvořil kolektiv 9 lidí, se kterými nastudoval Rybovu vánoční mši a tuto na Vánoční svátky zde presentoval.
Pokud jde o jeho techniku malby, šlo napřed o olejomalbu, později měl zálibu v tužce, pastelu a v neposlední řadě akvarelu.
Šlo o novátorskou techniku odlišnou od obvyklé, t.j. práce na stále mokrém papíru na velké ploše. Výsledkem pak byla měkkost barev i celková měkkost obrazu.
Většinou si vybíral náměty v přírodě a to tak, že nikdy neskicoval , aby obraz dotvářel později doma, ale vše zpracovával ihned na místě.
Jeho výtvarný rukopis lze považovat za zcela realistický, bez jakéhokoliv zjednodušení nebo překomponování. Je to jakýsi sklon k jakémusi novodobému impresionismu.
Doma se setkával a o výtvarném umění často hovořil se svým kolegou R.Papežem.
Zaujat krásou oken Svatovítského chrámu sepsal studii, věnující se hodnocení jejich estetického účinku nejen po stránce obsahové, ale i po stránce technické. Vše konzultoval s umělci M.Švabinským, K,Svolinským, C.Boudou, ale i se sklenáři těchto oken.
Bohužel tato studie se nedočkala vydání, přestože byla kladně hodnocena některými odborníky. Pochvalně se o ní vyjádřil i kardinál Tomášek.
Mohl bych se zmínit i o mnohostranných zájmech tatínka na př. o jeho článcích, usilujících o ochranu přírody, památek a pod.
I jeho tvrdým odporem proti stavbě přehrady na řece Vydře na Šumavě, se nakonec tato věc neuskutečnila, a krása zdejší údolí zůstala zachována nám i budoucím.
Pro své politické smýšlení a svojí účastí, jako věřící, návštěvami církevních zařízení byl tehdejším režimem persekuován a nikdy nebyl přes svou dlouholetou pedagogickou praxi a zkušenost ustanoven vedením školy nebo dokonce se stát i školním inspektorem.
Byl skromným a poctivým českým kantorem s láskou ke svému zvolenému životnímu poslání.
Vladimír Soukup, 2/ 2015 (syn V.S.)
Fotogalerie: Vladislav Soukup
Článek v Suchdolských listech 3/ 2015, str.24,25
Zpracoval: J.J. (2/ 2015)