Historie Suchdola-Antonín Bartůšek

ANTONÍN BARTŮŠEK

Narozen: 29.1.1896, Praha Nusle
Zemřel: 27.6.1974, Praha Suchdol

Truhlář, ochotník

Vzpomíná jeho vnuk Antonín Pajkrt.

zpět-paměť Suchdola

Rod dědy Antonína Bartůška pochází z vesničky Tožice.

Děda se během 1. světové války dostal do Litvy, kde se oženil s mojí babičkou Jadvigou Bernatasovou.
Z tohoto manželského svazku se narodily tři děti.
Strýcové Ignác – Jaroslav nar. 24.4.1920, Mečislav nar. 2.9.1918 a moje matka Emilie nar. 20.8.1922.
Všichni narozeni v městě Kovno.

V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy.
Krátce bydlela u sestry dědy, vdané Fišerové, která vlastnila s manželem hotel na Petrském náměstí.

Poté do roku 1928 žili v Lysolajích č. 129.
Potom již v Suchdole č.p. 147. Další adresa byla na začátku ulice k Roztokám (první nebo druhý domek na pravé straně).
Později bydlela rodina na adrese Budovcova 345 (přízemí), kde jsem se 21.6.1942 narodil.
Okolo let 1955 -1960 se vrátil domek majitelům a děda s babičkou se přestěhovali do podnájmu 1+1 v ulici Gagarinova č. 456.
Zde také v roce 1974 děda zemřel. Babička 27.2.1982.

Profese

Pracoval jako truhlář v Litvě u Centrální dílny úzkokolejné dráhy (únor 1919 - duben 1922).
Po návratu do Prahy byl zaměstnán u firmy Antonín Babka, Praha 7, č. 756 (srpen – říjen 1927).
Dále u firmy Václav a František Pašek, Poděbradova, Praha – Žižkov (říjen 1927 – leden 1928).

litevské potvrzení
originál, 1929

překlad
potvrzení

potvrzení
fy Röhrs1927

potvrzení
fy Babka1927

potvrzení
fy Pašek1928

Následně nastoupil v dubnu 1928 do Elektrických podniků hlavního města Prahy, závod Rustonka, jako truhlář pro opravu (tehdy dřevěných) tramvají.
Zde pracoval 31 let, až do zasloužilého důchodu. Končil jako dispečer.

blahopřání, 60 let

čestné uznání
odchod do důchodu

Poskytuji písemný originál od podniku a spoluzaměstnanců, který je věnovaný dědovi k tomuto výročí.
Obsahuje desky se znakem dopravního podniku, úvodní celostránkovou kresbu, blahopřání všech spolupracovníků s 93 podpisy, dědovu větší fotografii z roku 1956 a hlavně původní báseň, která má 26 slok a ve zkratce vtipně popisuje jeho bohatý, těžký i krásný život.

Ochotník

Společensky se děda angažoval na Suchdole v „Dělnické tělocviční jednotě“
a především jako ochotník divadelního spolku „TYL“.

Ochotnické školení absolvoval v roce 1943 v Dejvicích. Hrál ve značném množství inscenací.
Hlavně v letech 1938 – 1945. Podle poznámek na zděděných fotografiích to byly: Panský dvůr, To byl český muzikant, Chlapík ( 27.2. -28.2. 1943), Šťastní otcové (25.4. – 26. 4. 1942), Staré hříchy, Letní byt (1942), Maryša (Maruša), Nevěsta z venkova (1942), Srdce na uzdě (9. 4., 10. 4., 1. 5. 1944), U pokladny stál (1943), Pod stromem zapovězeným (25. 7., 26. 7., 1943), Třetí zvonění (1944) a určitě mnoho dalších

V mnohých hrách působil jako režisér.

U panského dvora
říjen 1939

Maryša
říjen 1942

Šťastní otcové, A.B režie
duben 1942

Pod stomem zapovězeným
červenec 1943

Chlapík
únor 1943

Třetí zvonění, stojící vpravo
A.B režie, červenec 1944

Později byl předsedou Alšovy scény, která v roce 1948 vstupuje do divadelního odboru T.J.Sokola.

Dědu i babičku musel mít každý rád i když byli chudí. Já na ně do dnešního dne vzpomínám s dojetím.
Hlavně pro dědův osobitý humor, smysl pro spravedlnost a přirozenou inteligenci.

Antonín Bartůšek A.Pajkrt (vnuk A.B.), SL 2017 č.1, str. 6

Zpracoval: J.J., leden 2017