ZDENĚK VOGEL

Narozen: 10. 11. 1913, Kutná Hora
Zemřel: 9. 12. 1986, Praha

Profesor
Český herpetolog

Vzpomíná Vladimír Soukup.

Paměť Suchdola
Osobnosti seznam

Zážitek u profesora Vogela

Stalo to někdy na podzim v r. 1954, chodil jsem do bývalé měšťanské školy v budově dnešního obecního úřadu, do prvního ročníku (dnes 6.třída ZŠ).
Chodil se mnou do třídy můj spolužák Miroslav Vogel, kterému jsme ve škole říkali „Hadík“.

Jednou po škole mi povídá: „Chceš vidět zítra odpoledne něco, co jsi ještě určitě neviděl a asi jen tak vidět nebudeš ?“
Pochopitelně jsem souhlasil a domluvili jsme se. Domníval jsem se, že to bude asi něco u nich doma, kam jsem někdy chodíval a taky, že ano.
Prý zítra odpoledne bude jeho otec profesor Zdeněk Vogel připravovat nakládku k transportu krajtu tygrovitou na převoz do ZOO Praha.

Měl totiž u svého rodinného domu na Výhledech velká i menší teraria, kde pěstoval různé hady, jedovaté i nejedovaté, ještěrky, obojživelníky a plazy, dovezené ze všech koutů světa od tropů z Afriky, Jižní Ameriky,Kuby, Australie a jiných zemí. Na Výhledech měl takovou menší herpetologickou stanici, kde se věnoval studiu těchto exotických živočichů. Vyžadovalo to, aby se tito živočichové i v zajetí cítili jako doma, t.j. museli být v teplotě ovzduší, na které byli zvyklí.

Profesor Zdeněk Vogel napsal řadu knih, vydaných po roce 1945 a plno článků v našich i zahraničních časopisech.

Sám jsem si přečetl jeho zajímavou knihu „Dobrodružství se zvířaty“, kde vzpomínal na své dětství i na dobu, kdy se setkával s těmito i jinými zvířaty v různých zemích. Bylo to zřejmě velmi nebezpečné, ale pro něho určitě zajímavé a poučné.

Ale abych se vrátil k jádru zajímavého odpoledne.

Profesor Vogel nás diváky, kterých bylo více, zahnal do ústraní, aby nedošlo k nějaké újmě na zdraví.
Na chodníku před vrátky do zahrady stála obyčejná dřevěná bedna, pobitá kovovými pásy o rozměrech asi 1m x 1m x 1m. Na horní straně této bedny chybělo uprostřed jedno prkno, široké asi 10 cm v celé délce bedny. Ona taková krajta je až 8 m dlouhá a může mít až 100 kg hmotnosti, ale tato byla o trochu lehčí a kratší.

Pan profesor byl menší drobnější postavy, tak asi do 70 kg, což uvádím k porovnání s tím velkým hadem.

Držel ho za hlavu a táhnul za sebou. Když se mu snažil dát hlavu do té díry v bedně, had se začal kolem něho obtáčet a pan profesor se vždy z té smyčky vysoukal a centimetr po centimetru hada zasunoval do bedny. Celá tato akce trvala asi půl hodiny, než had zmizel celý v bedně. Díru pak zakryl chybějícím prknem a upevnil. Určitě si oddechl, jakož i my diváci.

Byl to opravdu husarský kousek zápasu člověka s tak velkým soupeřem.
Vzpomínám na něho a na jeho sílu, kterou ze sebe musel vynaložit. Bednu si pak odvezli zaměstnanci ZOO Praha.

Dům profesora Vogela byl v ulici Olšová č.7. Dnes to tam vypadá úplně jinak. V místech, kde byla kdysi velká terária jsou nyní garáže. Po plazech, obojživelnících a ještěrkách nezbylo nic, jen ty nezapomenutelné vzpomínky.    mapa

Vladimír Soukup, březen 2017

také Osobnosti- Zdeněk Vogel

Zpracoval: J.J., březen 2017